Životopis Beran - Biskupská konference

Prof. Josef kardinál Beran (29. prosince 1888 Plzeň – 17. května 1969 Řím), katolický teolog, arcibiskup pražský a primas český v letech
1946 – 1969

Narodil se v Plzni v rodině učitele. Vystudoval plzeňské gymnázium, poté odejel studovat bohoslovectví na Papežskou univerzitu v Římě (1907–1911). Po vysvěcení na kněze (1911) pokračoval ve studiu teologie (doktorát 1912). V letech 1912–1917 působil jako kaplan (Chýše, Prosenice, Praha), dále jako učitel a posléze ředitel Ženského učitelského ústavu sv. Anny (1917–1928). Od roku 1928 vyučoval jako docent pastorální teologii na Teologické fakultě UK, v roce 1932 se stává profesorem teologie. V této době byl též rektorem pražského Arcibiskupského kněžského semináře. V roce 1942, po atentátu na Heydricha, byl zatčen a vězněn v koncentračních táborech Terezín a Dachau. 4. listopadu 1946 jej papež Pius XII. jmenoval arcibiskupem pražským (vysvěcen 8. prosince téhož roku).

Po komunistickém převratu odmítl podřídit církev komunistické moci, vystoupil proti komunisty zřízené podvratné „Katolické akci“, exkomunikoval a suspendoval kněze Josefa Plojhara (a s ním i několik dalších), který přes jeho přísný zákaz přijal místo v komunistické vládě. V letech 1949–1963 byl protiprávně internován StB na různých místech Československa, nejprve v Arcibiskupském paláci v Praze (1949–1951) a posléze jinde (Roželov, Růžodol, Paběnice, Mukařov, Radvanov).

V roce 1963 byl propuštěn z internace, bylo mu však zakázáno zdržovat se v Praze a vykonávat arcibiskupský úřad. 25. února 1965 jej papež Pavel VI. jmenoval kardinálem. Stát povolil arcibiskupu Beranovi odjet ze země do Říma na slavnostní předání kardinálského klobouku s tím, že se nebude moci vrátit do země. V Římě se kardinál Beran zapojil do práce II. vatikánského koncilu. 20. září 1965 na něm vystoupil s projevem O svobodě svědomí, v němž se mimo jiné vyslovil pro rehabilitaci Jana Husa. V Římě také založil České náboženské středisko Velehrad. Jeho sekretářem po celou dobu působení v Římě byl P. Jaroslav Škarvada.

Naděje na návrat vyhasla v sobotu 17. května 1969. Ještě ráno s vypětím sil slouží kardinál Beran v české koleji Nepomucenum mši. Teprve pak uposlechne lékaře a nechá se odvést na lůžko. V deset hodin čtyřicet minut, obklopen modlitbami, vydechne naposled. Za pár okamžiků vstoupí papež Pavel VI. a vtiskne na ještě horké čelo zesnulého polibek. Ten snímek obletí svět. Příběh kardinála Josefa Berana, arcibiskupa pražského a primase českého, se uzavřel. Odešel muž, který byl vězněm dvou totalitních režimů.

Když zemřel, komunistická vláda nepovolila převoz jeho těla do vlasti. Papež Pavel VI. poté rozhodl, že kardinál Beran bude pohřben po boku papežů v kryptách chrámu Sv. Petra v Římě. Je jediným Čechem, kterému se této pocty dostalo. V roce 1998 byl zahájen proces jeho blahořečení. „Byl člověkem modlitby,“ říká biskup Jaroslav Škarvada, poslední kardinálův sekretář, a dodává: „Vydržel se modlit pět – šest hodin denně. Postavou malý, drobný, téměř nepatrný. Duchem ale velký. Laskavý, usměvavý, rozdávající naději. Nešlo-li o zásadní věci, byl ve styku s blízkými i velmi ústupný. Nikdy neprosazoval svůj názor a nedal najevo nelibost či omrzelost, pro každého měl útěchu a pohlazení. Ve velkých, zásadních otázkách byl ale pevný a neústupný. Oddaný své víře, svému svědomí i svému lidu. Ty nikdy nezradil.“

„Je pro vás příkladem. I kvůli němu se modlím za tu krásnou zemi, která se jmenuje Československo,“ řekl nám tehdy Svatý otec Pavel VI. u kardinálova úmrtního lože.“